Pravděpodobně však možno říci, že zdejší osada a snad i kostel nebo alespoň kaple, byly založeny již ve 13. století některým z opatů kláštera vilémovského, který zdejší kraj osídlovali, a měnil pusté pralesy v úrodná pole.
Je možní, že zdejší obec Heřmaň, byla nazvána podle některého z opatů vilémovského kláštera, kterými byli: Heřman I. v letech 1200-1222, nebo Heřman II., jenž zemřel 29. září 1254.
Jisté však je, že tu stál kostel s farou již v roce 1350, neboť tak je zaznamenáno v soupise arcidiecéze pražské, který nechal zařídit Arnošt z Pardubic, blahé paměti, první arcibiskup pražský.
Z různých pramenů známe pak v pozdějších letech alespoň tato 2 jména zdejších farářů: v roce 1374 se připomíná Vavřinec a v roce 1410 Mikuláš.
Jakými dějinami a osudy procházel kostel v 15. a 16. století není zatím známo.
Až zase z roku 1615 je v našem kostele důležitý kamenný svědek, který oznamuje tomu, kdo se ozbrojí trpělivostí a začne luštit starobylé písmo: ” Léta Páně 1615 dne 18, měsíce září dokonala pouť svou urozená paní Anna Častolárová rozená panna z Lub a na Vestci, manželka urozeného a statečného rytíře pana Kryštofa Častolára Dlouhovesského.” Tak je psáno kolem náhrobku.
Na menší desce náhrobku vpravo dole pak čteme tato zajímavá slova:
Z Dlouhé Vsi a na Vestci jejíž to tělo v tomto chrámě odpočívá, očekává příchodu Pána našeho Ježíše Krista.
Z toho náhrobku můžeme usuzovat, že roku 1615 stál v Heřmani kostel, i když ne v té podobě jako dnes. Byl o něco menší. V jeho dlažbě byl umístěn náhrobní kámen Anny Častolárové jak je zřejmo z ohlazení jeho povrchu, a teprve později byl přemístěn a usazen ve zdi.
Druhým památníkem zašlých dob je rovněž náhrobní kámen. Málokdo si jej dnes podrobněji všimne. Je totiž zasazen ve vnější zdi kostela směrem jižním-k faře. A je také mnohem více porušen jednak vlivem počasí a pak hlavně tím, že jest z pískovce, zatím co první je z bílého mramoru. Komu patřil druhý náhrobní kámen není možno již vyčíst. Jen letopočet je znatelnější: 1693.
V pamětní knize zdejší fary je od faráře Schintaga zaznamenáno ze staré matriky: “Roku 1693 dne 27. března pohřben jest Václav Matyáš Vltavský z Manžertu, pán na Vestci, v tomto kostele farním heřmaňském, patron jeho, od důstojného pána Augustina Hložka, řeholního kanovníka místního faráře.”
Patří tedy venkovní kámen Václavu Vltavskému?
Augustin Hložek zahajuje řadu heřmaňských farářů, kteří zde působili od roku 1685. Jejich jména nám zachoval opět farář Schintag, který je vypsal ze starých matrik a zapsal v pamětní knize, kterou začal psát roku 1836. Škoda jen, že u většiny z nich mohl zapsat jen jméno a roky, kdy zde v Heřmani žili.
Z dalších dějin kostela víme jen, že byl pak roku 1750 přestavěn ve slohu barokním. Tehdy byl farářem Josef Přibil. Kolem roku 1800 byl kostel opraven, přistavěna věž a kněžiště rozšířeno do té podoby, jak jej vidíme dnes.
Na věži původně zavěšeny jen dva zvony.
První z nich-vzácný věkem a kvalitou má tento nápis: “Léta od narození Syna Božího 1535 tento zvon slit jest ke cti a chvále Pánu Bohu všemohoucímu a blahoslavené Marii Panně a sv. Jiří a všech svatých do vsi Lužce… skrze Mistra Jakuba Ptáčka na Horách Kutných.”
Zvon určený původně do vsi Lužec u Chlumce nad Cidlinou dostal se z neznámých důvodů až na zdejší kostel. Druhý zvon byl malý, průměr měl 0,37m a nesl nápis: Jan Hewer 1669 a latinsky: Bože, buď milostiv nám hříšníkům.
Třetí zvon se dostal na věž dne 5. dubna 1891, když z podnětu faráře Vincence Laštovičky byly konány na jeho opatření sbírky ve farnosti. V první světové válce zabrány a odvezeny dva zvony a ponechán jen nejstarší z roku 1535. Obětaví farníci svými příspěvky umožnili pořízení nových zvonů v roce 1928 za faráře Ferdinanda Vlčka.
Na prvním zvonu byl nápis: Ulil Buřil a Riss ke cti sv. Václava. Věnovali farníci heřmanští r. 1928. Na menším bylo napsáno: Ke cti Panny Marie ulil Buřil a Riss Kukleny.
Ale i tyto dva zvony zabrala nová válečná milice v roce 1942. Nebylo to ovšem okupantům nic platné. Zůstal tedy na věži zvon jediný, památný to svědek, více jak 470 roků starý.
Při poslední velké opravě v roce 1944 za faráře B. Hubáčka byla objevena mezi kazatelnou a oltářem Panny Marie část zdiva z doby gotické a zachycena na fotografiích. Jest dokladem o starobylosti zdejšího chrámu Páně, který na tomto místě stojí více jak 600 let.
V roce 2008 došlo ke sloučení s ŘKF Chotěboř odkud je již řadu let vedena duchovní správa.
BOH-herman