Svátost smíření je svěření celého našeho života do Božích rukou s prosbou o odpuštění našich chyb a vyplnění slabých oblastí našeho duchovního života Boží láskou. Je to posila v boji proti zlu, které nás ničí.

Je to proces obrácení člověka, rozhodnutí vrátit se zpět k Bohu a Boží odpuštění našich hříchů. Tato svátost má 5 částí:

zpytování svědomí

lítost

předsevzetí

vyznání

pokání

1) Zpytování svědomí

Na chvíli se zastav a zamysli se nad svým životem od poslední svaté zpovědi. Zhodnoť svůj život nejlépe podle Desatera (jednotlivá přikázání najdeš podrobně rozebraná v tzv. zpovědním zrcadle v kancionálu). Přitom si máme uvědomit, čím jsme Boha zarmoutili. Začni krátkou modlitbou a nejlépe také přečtením a krátkou meditací nějakého úryvku z Bible – např. podobenství o marnotratném synu a milosrdném otci.

2) Lítost

Je to vlastně postoj vůle: to, čím jsem hřešil, mne mrzí. Chtěl bych to napravit a už nehřešit (je-li to možné). Z lítosti má vycházet předsevzetí vyhnout se dalším hříchům, udržovat a prohlubovat společenství s Bohem.

3) Předsevzetí

Poté si promysli, jakým způsobem se budeš hříšnému chování bránit, jaké máš možnosti vykonat více dobra kolem sebe – to je opravdové předsevzetí.

4) Vyznání

Své hříchy vyznáváš především Bohu. Kněz je zde pouze prostředníkem. Je tím, který zpřítomňuje Boží milosrdenství a ve jménu Boha uděluje rozhřešení. V tomto bodě je nejdůležitější vyznání hříchů spojené s lítostí a rozhřešení, které kněz uděluje na závěr svaté zpovědi. Kromě toho nás většinou kněz také povzbudí duchovním slovem a uděluje nám rady, jak pokračovat dál duchovním životem. Poučení může být spojené s duchovním vedením (v tom případě se poučení mění v delší rozhovor), ale to není podstatou ani cílem svátosti smíření.

Je třeba vyznat všechno, co zlého na sebe víš. Kdo by nepověděl některý hřích lehký, zpovídal by se platně. Kdo by při zpovědi zapomněl říct těžký hřích, zpovídal by se sice také platně, musel by však tento hřích vyznat při budoucí zpovědi. Kdo by ovšem těžký hřích zamlčel schválně, úmyslně, ten by se zpovídal neplatně a žádný hřích by mu odpuštěn nebyl! Měl by za to ještě nový hřích, kterému říkáme svatokrádež. Proto se zpovídáme úplně.

Pokud víš že tě kněz nezná, je dobré se krátce představit. Neříkej své jméno ani příjmení. Jen uveď, kolik je ti roků, jsi-li svobodný/á, ženatý/vdaná, máš-li děti apod. Poté zahájíš vyznání těmito slovy:

Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen. Já, bídný hříšník, zpovídám a vyznávám se Bohu všemohoucímu i Vám, otče duchovní, který jste na místě Božím, že jsem se od poslední svaté zpovědi, kterou jsem vykonal(a) před…(urči přibližně čas), těchto hříchů dopustil(a).

Potom vyznáš všechny své hříchy. Pokud si s něčím nevíš rady, např. zda se mohlo jednat o hřích či nikoliv, zeptej se kněze. Kněz ti vše rád vysvětlí.

Když ukončíš vyznání hříchů, řekni toto:

Toto jsou mé hříchy. Těchto i všech jiných hříchů srdečně lituji a polepšení slibuji. Prosím o spasitelné pokání a kněžské rozhřešení.

Potom pozorně vyslechni, co ti kněz řekne, a zapamatuj si, co ti uložil za pokání. Na jeho otázky upřímně odpověz. Kdybys něčemu nerozuměl, neváhej a zeptej se.

Kněz ukončí svatou zpověď tím, že nad tebou vztáhne ruce a pronese tato slova rozhřešení:

Bůh, Otec veškerého milosrdenství, smrtí a vzkříšením svého Syna smířil se sebou celý svět a na odpuštění hříchů dal svého svatého Ducha. Ať vám skrze tuto službu církve odpustí hříchy a naplní vás pokojem. Uděluji vám rozhřešení ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.

A po těchto slovech odpovíš: Amen.

Bůh ti právě dal další novou šanci změnit svůj život k lepšímu. Tím odpuštěním ti vlastně říká, že tě neodsoudil, i když On jako jediný to udělat mohl. Říká ti, že s tebou počítá! Je to veliká věc a my bychom se z toho měli radovat a také to náležitě oslavit. Nezapomeň ale nejdříve vykonat uložené pokání.

5) Pokání

Po obohacení milosrdenstvím, které pramení ze svátosti smíření, máme poslední „úkol“ – je to zadostiučinění neboli pokání. Nemůžeme zapomenout na povinnost nahradit (podle možností) zlo, které jsme spáchali, dobrými skutky a modlitbou. Nejde v tom případě jen o modlitbu, kterou kněz připomíná v závěru zpovědi, ale jde o celkový křesťanský postoj, projevující se touhou po naplňování svého prostředí dobrem.

Pravidelně se uděluje cca 30 minut před začátkem, mše svaté, po dohodě s knězem lze i jindy, nebojte se je požádat.