Děkanský kostel sv. Jakuba Staršího

Na místě dnešního kostela stávala již ve 12. století pozdně románská kaple sv. Jakuba Staršího. S existencí této kaple jsou spjaty počátky Chotěboře. Dochované fragmenty jejího zdiva jsou dnes uloženy v městském muzeu. Tato kaple byla v roce 1265 věnována Smilem z Lichtenburka žďárskému cisterciáckému klášteru. Žďárští cisterciáci již v roce 1267 vyslali do Chotěboře tři řádové bratry, aby spravovali její jmění. Tím vzniklo proboštství, které bylo schváleno 16. 4. 1267 pražským biskupem. V roce 1273 byl postaven v místech nynějšího farního dvora malý klášter.

V roce 1303 povolali bratří Oldřicha Raimunda z Lichtenburka a nařídili mu zřízení chudobince (špitálu) uvnitř kláštera. Klášter zanikl pravděpodobně za husitských válek v roce 1421, kdy jej řeholníci opustili.

Žďárský klášter přistoupil již ve druhé polovině 14. století k přestavbě kaple na gotický farní kostel. V souvislosti s přestavbou zde byl v roce 1350 zřízen úřad plebánie. Z původní gotické stavby kostela se do dnešní doby dochovala část severní zdi obdélné lodi a věže, postavené z kvádrů.

Od roku 1384 se kostel označuje jako farní a již na počátku 14. století se stává centrem duchovního života.

Hlavními představiteli církve byli v roce 1351 plebán Heilin, jeho nástupce Otík z Týnce nad Labem, v roce 1374 plebán Jan, v roce 1377 Jakub z Křesetic, v roce 1391 Bartoloměj z Klatov a po smrti plebána Jaxa v roce 1393 Jiří z Heřmanova Městce, kteří byli ustanovováni se souhlasem světské vrchnosti. Tito faráři úzkostlivě dbali na vybírání desátků.

Po husitských válkách se Chotěboř stala výhradně českým městem, kde katolickou církev vystřídali duchovní přijímající pod obojí. V 16. století mělo sídlo na kůru zdejšího kostela literární bratrstvo. Během třicetileté války, po roce 1624, odcházeli z Chotěboře jako první právě nekatoličtí knězi. V roce 1635 musejí Chotěbořští půl roku živit Collaltův regiment. Pravděpodobně při jeho odchodu bylo město vojáky zapáleno. Při požáru vyhořel mimo jiné také kostel s věží a zvonicí, v níž se rozlily všechny zvony. Ušetřena nezůstala ani fara. Po konfiskaci trčkovského majetku byl v roce 1637 na opuštěnou protestantkou faru ustanoven první katolický farář Petr Jindřich Hoffmann, který pokračoval v násilné rekatolizaci městského obyvatelstva. Jeho nástupcem byl Pavel Petr Galii, rodák z Kaňku u Kutné Hory, který v říjnu 1643 odešel do Kolína. Od roku 1671 patřila chotěbořská fara k vikariátu kutnohorskému. Krátce nato k ní byla připojena Heřman, když „pozbyla faráře”. V roce 1701 se stala ještě s deseti farami novým vikariátem se sídlem v Polné. V roce 1843 měla údajně fara mimo tři faráře ještě kaplana v zámecké kapli, který byl povinen sloužit zde denně tichou mši a v neděli a ve svátek služby Boží.

Kostel byl poškozen dalšími požáry v letech 1692, 1740, 1800 a 1832. V roce 1740 padl za oběť požáru kromě kostela také přilehlý hřbitov s dřevěnými kříži.

V letech 1894-1895 byl kostel přestavěn pseudogoticky. Před přestavbou byl kostel v jádře gotickou dvoulodní budovou, krytou šindelovým sedlem, s hladkými stěnami bez soklu. Nejstarší byla severní zeď a věž, ze 14. století bylo kněžiště, z 15. století boční loď s portálem, ze 17. – 18. století – z období baroka – pocházela sakristie, kruchty a předsíňky před postranními vchody, z roku 1832 klenby v lodích a opěrné zdivo na věži. Z původní stavby, která byla zbořena v roce 1893, byla ponechána pouze věž, severní stěna lodi, část stěny kněžiště se sakristií, portálem a sanktuáriem a jižní stěna s portálem. Obvodové zdi byly zvýšeny o 3 metry a část východní prodloužena o jedno klenbové pole v kněžišti a o dvě pole v boční lodi, která byla ukončena polygonovitým závěrem. Nad sakristií byla dostavěna oratoř se schodištěm a nové schodiště bylo přistaveno také ke kůru. Budova byla pokryta břidlicí, střecha sakristie byla z valašské čepice změněna v pultovou.

SOUČASNOST

Dnes tedy vypadá kostel takto: v presbytáři se nacházejí 3 nízká okna. V severní zdi se zachoval portálek, který vede do sakristie. Na vnější ploše jsou patrné 3 plastické štíty ze 14. století. Dveře sakristie jsou železné, pobité křížem kovovými pásy se dvěma zámky. V jižní stěně se otevírá hrotitý oblouk do boční lodi. Triumfální oblouk je polokruhovitý a úzký. V severní stěně se otevírají tři okna. V západním poli stojí kruchta, na kruchtu vede nový vchod z věže. Postranní loď je opatřena třemi okny a je spojena čtyřmi oblouky.

Vnitřní zařízení má převážně novogotický charakter. Kostelu vévodí hlavní oltář sv. Jakuba Staršího, věnovaný chotěbořskou občanskou záložnou, v postranní lodi najdeme oltář Panny Marie pasovské, oltář Svaté rodiny a oltář Panny Marie Lurdské. V hlavní lodi je nalevo od oltáře sv. Jakuba kazatelna a u sakristie oltář svatého Kříže. U oltáře Panny Marie je cínová křtitelnice v podobě obráceného zvonu. Byla ulita Ondřejem Ptáčkem z Kutné Hory v roce 1524 a je to nejstarší inventář kostela. Křtitelnice je opatřena následujícím českým nápisem: TATO STUDNICE KRZTU JEST W NIZTO KDO BY SE POKRZTIL WE GMENO ST. TEN ODHRZYCHU PRWOROZENYHO JAKUZ PISMODI OCISSTEN BUDE TOHO SKUTKU PRZYCINA TITO SU G. WOBOLECKY M STANISLAVA G REBUSA KDERZIZ TOHO CZASU AURZAD DRZIELIN MCCCCCXXIIII.

Venku v kostelní zdi a uvnitř kostela se nachází šest náhrobních kamenů. Čitelný je nápis pouze na jednom z nich; jde o pískovcový náhrobek vně kostela, kde se praví: ZDE LEŽÍ WISOCE UROZENI PAN IANGIRI Z MUHLENSDORF KRAL-DVORSKA RADDA PAN NA NOVÍ WSI VIEKU SVÉHO 83 LÉTA ROKU 1789 29. DECEMBRIS. Na dvou náhrobcích z mramoru uvnitř kostela lze rozeznat pána a paní zahalené v rubáších.

Kostel stojí uprostřed bývalého hřbitova, který byl v roce 1854 zrušen a v jehož severovýchodním rohu stávala kostnice.

V sedmdesátých letech 20. Století byl kostel vymalován. Znovu obnoveny omítky a výmalba, byla v květnu a červnu 2010. V roce 2016 byl opraven krov věže, která byla nově oplechována a byl vyroben nový kříž s pozlacenou makovicí. V srpnu 2019 propukl v kostele menší požár, který poškodil vitrážní okno, zadní oltář a celkovou výmalbu. V roce 2020 byla pořízena nová elektroinstalace, opraveno poškozené okno a kostel kompletně vymalován. Veškeré vybavení kostela bylo očištěno od prachu a mastnoty. Kostel byl znovu požehnán J. E. Mons. Josefem Kajnekem, pomocným biskupem královehradeckým v den 125. výročí posvěcení chrámu 25. srpna léta Páně 2020.


Výpis z farní kroniky, týkající se posvěcení kostela v roce 1895.

Farní kronika Chotěboř – strana 575

Na počátku července 1895 byl nový chrám uvnitř obílen žlutavým nátěrem a žebry bílým. Na počátku srpna přivezl nové varhany J. Tuček z Kutné Hory (ze starých zbylo jen něco málo píšťal). Nový oltář a kazatelnu zhotovila firma Petra Buška synové ze Sychrova u Turnova. Oltář dala kostelu záložna chotěbořská a kazatelnu děkan Jirásek.  Oltář Panny Marie, vyřezávaný od řezbáře Pešouta z Vepříkova ponechán a nově zřízen oltář svatého Kříže, který zde mnohá léta nebyl, ač v dřívějších časech vždy býval.  Nové zpovědnice zhotovil Antonín Císař, zdejší truhlář, kružby do oken a kamenickou práci František Slejška. Všichni provedli práce k úplné spokojenosti.

Přiblížila se neděle, den 25. Srpna 1895 určený ke konsekraci kostela od jeho milosti Eduarda Jana Nep. Brynycha, biskupa našeho. V sobotu před tím, odpoledne o 5.hodině přijel pan biskup a u brány před farou byl přivítám dvěma družičkami Miladou Kovářovou a Miladou  Huššovou ze třetí třídy měšťanské školy, od duchovního správce, 22 kněží, od urozené rodiny Dobrzenských, patronátního úřadu, od všeho zdejšího úřednictva, zpěváckého spolku Doubravan, od školních dítek, od okresního školního inspektora se sborem učitelů a od množství shromážděného lidstva. Zdejší Městská rada s purkmistrem Felixem Hubáčkem odepřela účast při konsekraci farního kostela, ač jsou všichni její členové katolíci. Ale divme se! Čtyři radní, a všichni Sokolové. Purkmistr ze strachu, že by vícekrát od radikálních živlů volen nebyl, odepřel své účastenství přivítat od radikálů biskupa.

Jeho Milost pan biskup ve svých spisech pádným způsobem brojil vždy proti všem výstředním živlům, kteří náš lid svádí a náboženství zlehčují. V novinách čteme nyní všude, že dělníci dělají stávku svým pánům, aby na nich vynutili větší platy. Naše městská rada také dělala stávku Pánu Bohu a svému biskupovi. Jenže proti Pánu Bohu si nikdo dosud nic nevystávkoval! Lid opravdu zbožný a věřící toto jednání odsuzoval.  Zaznamenáváme toto na věčné časy, abychom ukázali, jak nyní v lásce jsou praví bojovníci Kristovi u liberálů a pokrokářů. I lid byl pobádán, aby nevyvěšoval prapory, ano, i hasičský spolek, který nemá ve stanovách politiku, byl stržen, aby nevítal svého biskupa a do čáslavského radikálního plátku „Pravda“, byl napsán z Chotěboře pamflet na biskupa a na duchovního správce.

Uveden do chrámu, promluvil pan biskup ke shromážděným lidem z kazatelny, pak bylo konáno oficium před ostatky sv. Donáta a sv. Abundancie, jež byly druhého dne při svěcení uloženy do hlavního oltáře. Potom udělil pan biskup požehnání s nejsv. Svátostí oltářní.

Dne 25. srpna ráno o sedmé hodině nastal obřad konsekrace, který trval až do jedenácté hodiny. Uprostřed obřadu promluvil pan biskup k lidem před kostelem o konsekračním obřadu a o falešném radikalismu, který podrývá náboženství a pak vybídl, abychom se stali radikály ve smyslu duchovním a radikálně se starali o své spasení.  Obřad skončil pontifikální mší svatou.

Následovala hostina v zámku. Při přípitku jmenoval pan biskup místního duchovního správce pro jeho zásluhy biskupským notářem. Odpoledne potom odjel pan biskup do Chrasti. Největší zásluhu o stavbu kostela má lesní kontrolor pan Jan Ryba, který jako znalec, ač churav, kolikrát denně na stavbu dohlížel a kde bylo potřeba, poradil.

Tak záslužné dílo, Bohu dík, skončeno.

Dokumenty nalezené při opravě věže v roce 2017. Ke stažení zde.