Apoštolát modlitby

Apoštolát modlitby - duben

Apoštolát modlitby - dubenÚmysly Celosvětové sítě modlitby s papežem (Apoštolátu modlitby) na rok 2019.
 

Evangelizační úmysl

Lékaři a jejich spolupracovníci ve válečných oblastech
Za lékaře a humanitární pracovníky přítomné ve válečných oblastech, kteří nasazují vlastní život pro záchranu života druhých. 

 

Připomeňme sílu prosebné modlitby. Ježíš všem, kteří mu denně v modlitbě na oltáři svého srdce předkládají své bratry a sestry, říká: „Děkuji vám za všechny, které mi denně přinášíte!“ Může nás někdy přepadnout pocit bezmocnosti, když vidíme válečné oblasti dneška. Přesto nás papež František povzbuzuje, abychom nenechali svému svědomí odumřít v pohodlnosti, nezájmu a cynismu. Je důležité citlivě vnímat bolest kolem nás. Bolest našeho srdce Ježíš ztotožňuje s krvácením církve. Když přijímáme a sdílíme utrpení církve a celého Božího lidu, vyjadřujeme tím nezměrně trpělivou a milosrdnou Boží lásku ke každému člověku. Nesmíme však se svou bolestí zůstat osamoceni. Naše bolest přináší spásu jen tehdy, je-li skryta ve vítězné bolesti Kristova kříže.

 

 

Národní úmysl

Ať pokoj, který Ježíš Kristus po svém zmrtvýchvstání daroval svým učedníkům, dokážeme šířit do svého okolí.

 

Zvyk nás svádí a tvrdí, že nemá smysl snažit se něco měnit a že v dané situaci, která nás tíží, nelze nic dělat. Ze zvyku již nečelíme zlu a dovolujeme věcem, aby se děly, jak se dějí anebo jak někdo rozhodl, aby se děly. Dovolme tedy Pánu, aby nás přišel probudit, otřást námi v naší apatii a vysvobodit z netečnosti! Nedůvěřujme zvykovosti, dobře otevřeme oči a uši a zejména srdce, abychom se dali pohnout tím, co se děje kolem nás, jakož i voláním živého a působivého Slova Vzkříšeného (František, Gaudete et exsultate, 137).

Naléhavvý úmysl Apoštolátu modlitby papeže Františka

– Abychom přispívali k růstu kultury milosrdenství: nehleděli na druhého lhostejně a neodvraceli svůj pohled, když spatříme utrpení.

Ježíš nás zve k pohledu na Otcovo Srdce, abychom tak denně objevovali, že jsme bratři. Tento široký horizont nás uschopní překonávat krátkozrakou rozdělující logiku. Osvojíme si pohled, který nebude znejasňovat a zapírat naše rozdílnosti v jakési snaze o vynucenou jednotu nebo tichou marginalizaci. Budeme-li schopni denně pozvedat oči k nebi v modlitbě Otčenáš, budeme žít nikoli jako nepřátelé, nýbrž jako bratři. „Všechno, co je moje, je i tvoje“ (Lk 15,31). Tím se nemíní pouze materiální statky, nýbrž účast na samotné Otcově lásce a soucitu. To je pro křesťana ten největší poklad a bohatství. Namísto toho, abychom se poměřovali či klasifikovali na základě nějakého morálního, sociálního, etnického či náboženského stavu, můžeme uznat, že existuje ještě jiný stav, který nikdo nemůže zrušit ani zničit, poněvadž je to ryzí dar: stav milovaných, vytoužených a oslavených dětí Otce. „Všechno, co je moje, je i tvoje“ – také moje schopnost soucitu, říká nám Otec. Neupadněme do pokušení redukovat svoji synovskou příslušnost na otázku zákonů a příkazů, povinností a plnění. Naše příslušnost a naše poslání se nerodí z voluntarismů, legalismů, relativismů či integrismů, nýbrž z lidí, kteří každý den pokorně, stále a úpěnlivě prosí: „Přijď království tvé!“

Vyhledávání

Fotogalerie

Návštěvnost

Počet zobrazených článků
416730

Dnešní čtení